Stíny okupačních vojsk v Olomouci
25 let po jejich odchodu...

V roce 1991, ve svých necelých třiceti letech jsem byl poprvé na letišti v Olomouci - Neředíně. Přitom jsem bydlel několik set metrů od něj po celý můj život. Zdevastované letiště na mě zapůsobilo strašně. Paneláky s novinami v oknech místo záclon, kachličkové obklady téměř na všem, špína, všude olejové skvrny, němé pahýly divných strojů, rozlehlé haly. Azbuka v heslech a příkazech na zdech pokojů. Ošetřovna jak z Přeletu nad kukaččím hnízdem. A jídelna! Myslím, že byla v současné včelařské prodejně. Prostor byl podepřen několika hranatými bílými sloupy. A na nich několik černých fleků. Zážitek z jídla tak měly zvyšovat ruské břízky. Estetika a chuť k jídlu byla vyladěna ještě červenými azbukovými hesly... Těch dvacet pět let od mojí první návštěvy uteklo. Ale stopy po dvacet tři let trvající okupaci jsou tu stále. Viditelné i neviditelné.