Největší osamění
(1.9.2016)

Tento rok je pro mě mimořádný z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je i završení úsilí o kurz,
v němž bychom si na Novorozeneckém oddělení i Porodnici Fakultní nemocnice v Olomouci prohloubili znalosti komunikace s rodiči.

S těmi, kteří po těžké životní ráně v podobě úmrtí dítěte během nebo po porodu. Za ta léta jsem byl
u stovek úmrtí a vím, jak jednoduché je slovem pomoci nebo ranit. Také narození dítěte s handicapem je pro rodiče velkou zkouškou. Uplynulých 20 let mi vadila situace, jak moc se maminky s takovým dítětem (nebo už bez něj) cítí opuštěné. Vím to z mnoha rozhovorů s nimi. A tvrdím, že nejopuštěnějším člověkem na světě je maminka, když se dozví, že jí zemřelo dítě. Personál kolem nich chodil, jako by tam nebyly, ostýchal se s nimi mluvit a nevěděl, jak reagovat. Bylo pro mě velmi tíživé a přál jsem si to léta změnit. Ale vše má svůj čas.

Povedlo se organizačně a ekonomicky zajistit pro celé porodní patro (110 porodních asistentek, sester a lékařů) dvanáctidílný kurz doprovázení rodičů v tíživé situaci. Ten pro nás pořádá Prázdná kolébka a Dlouhá cesta. Mají s těmito kurzy velké zkušenosti. 10 x formou e-learningu a 2x setkání "face to face"
s lektorkami a rodiči, kteří prožili onu zlou situaci. První skupina v počtu 35 průkopníků absolvovala v červnu, další bude začínat co nevidět. No a poslední skupina bude kolem Vánoc. Já vím, že to jsou věci, které se někdo nenaučí celý život a jinému jsou dány od Pána Boha. Ale tenhle kurz určitě pomůže jak rodičům s tragickou zkušeností, tak i zdravotníkům. Věřím tomu.